Celozrnná pizza

Dobrý pondělní skorovečer!

Ach jo, život skoro-třicetiletého (SKORO, rozumíme si?!) studenta není jednoduchý. Ba dokonce je těžký, až osamělý. Před týdnem jsem v pátek vstala v 5:30 a vyrazila na Florenc, abych chytila dostavník do svého rodného města. Hmmm. Po přivítání s rodiči přišla obligátní otázka „A kdo známej s tebou jel z Prahy?!!!“ Odpověď zní – nikdo. Ale ne jen tak obyčejně nikdo, ale doslova a do písmene NIKDO! On totiž se mnou nemá KDO jezdit. Všichni mí vrstevníci jsou fuč. Všichni ti známí i neznámí spolujezdci, se kterými jsem sdílela každotýdenní pouť po dálnici, jsou kdesi… předaleko… no prostě definitivně pryč. „Tak aspoň někdo koho znáš z gymplu?!“ NE! Odpověď stále zní – nikdo. I ti mrňaví primáni, kterým bylo pouhých dvanáct, když jsem tiše a nenápadně opouštěla střední, už jsou teď zhruba tak ve druháku na vysoké škole. A nebudu vám tvrdit, že bych je poznala A především, žádný pořádný student by never ever nebyl vzhůru v 5:30 (tj. za nejhlubší půlnoci, pokud ovšem ještě nepaří kdesi ve víru velkoměsta), aby se mohl přesně v 9:05, mžourajíc vykulit z autobusu. To děláme jen my, přesluhující stařenky, které nemohou dospat a už od úsvitu štrachají po bytě (i o víkendu) Ehm, jo. 

Další radostí je návštěva banky, kam každý rok chodím dokládat svůj přetrvávající statut studenta. Většina úředníků se koukne na mě, na můj už dosti neaktuální snímek na občanském průkazu, znovu na mě a pak na potvrzení o studiu. Prezenční forma studia přeci jenom s mým věkem příliš nekoresponduje. Tohoto faktu jsem si vědoma, děkuji pěkně. Při letmém pohledu na ročník studia a chvíli složité matematiky se většině lidí protočí panenky. Devět. Tolik let už dobrovolně (Vážně? Nežádá si to už zásah psychiatra?) za zdmi univerzity. Zatímco bankovní úřednice vidí černé na bílém, jak to se mnou je (její rozsudek týkající se mého psychického stavu je tedy jednoznačný), běžný, s mou situací neobeznámený, člověk má před sebou, po mé nesmělé a váhavé odpovědi na dotaz týkající se mé stávající obživy, těžkou volbu – jsem buď jen tak trochu flákač a totální nemakačenko (protože, konec konců, mě podle všeho už museli asi milionkrát vyhodit od zkoušek, státnic a tak vůbec, ale očividně se mně ještě nedokázali zbavit a vyslat mě do světa roztáčet kola kapitalismu) a nebo hrůzostrašně děsivá masochistka, exot a dělám to, ze zcela nepochopitelných důvodů, úplně dobrovolně (ježíš, vždyť už tu straším 9 let!!!!) 

Ano, b) je správně (Bohužel?! Nějak nejsem rozhodnutá)… Diagnóza je tedy více než jasná – absolutní blázen (už to silně hraničí s nějakou úchylkou či deviací) se silně sebedestruktivními sklony a nulovým pudem sebezáchovy. A co většinu lidí naprosto jistě utvrdí v tomto přesvědčení, je má odpověď na palčivou otázku: „A co budeš jakožto virolog/molekulární biolog/genový inženýr po tom všem vlastně dělat?“. „No víte, ráda bych pracovala pro nějaký časopis o vaření nebo si otevřela kavárnu, bistro nebo tak…“ Ehm. Jo. Jasně. Klepy, klep na čelo… 

Tak teď jsem fakt v depce… Jaký to má vlastně všechno smysl? Hauuuuuuuuu… No nic, jdu si dát pizzu, to je náplast na veškeré problémy (mého) světa

dsc_4217-5422441

Celozrnná pizza

Ingredience:

200 g celozrnné mouky

100 g hladké mouky + na podsypání

1/2 hrnku vlažné vody

3 g sušených kvasnic

3/4 lžičky krupicového cukru

špetka soli

olivový olej

Se 3 druhy sýrů a parmskou šunkou:

rajčatová passata

bazalka

oregano

česnek

sůl

pepř

gorgonzola

mozzarella

parmazán

parmská šunka

lístky čerstvé bazalky na ozdobu

S karamelizovanou mrkví a červenou cibulí, špenátem a gorgonzolou:

1 velká mrkev nakrájená na tenké plátky

1 velká červená cibule nakrájená na klínky

kousek másla

1 lžička oleje

1 dcl červeného vína

1 lžíce třtinového cukru

tymián

pepř 

sůl

listový špenát

gorgonzola

parmazán (nemusí být)

Postup:

1) Z vlažné vody, kvasnic a cukru zadělejte kvásek a nechte ho 10 – 15 minut vzejít. Z mouky, soli, lžíce olivového oleje a kvásku zadělejte hladké pružné těsto. Pokud je příliš tuhé, přidejte kapku oleje a vody. Pokud naopak příliš lepí, přidejte kapku oleje a hladké mouky. Mísu vymažte olejem a těsto do ní přendejte. Povrch těsta také potřete olejem, mísu přikryjte čistou utěrkou a dejte na teplé místo na 2 hodiny kynout.

2) Mezitím připravte karamelizovanou mrkev a červenou cibuli. V pánvi rozehřejte máslo a olej. Vhoďte mrkev a cibuli a špetku tymiánu a na střední teplotě opékejte do změknutí a lehkého zezlátnutí. Poté podlijte vínem a přidejte cukr. Krátce povařte. Vznikne sirupovitá tekutina. Dochuťte ji solí a pepřem. Stáhněte z plotny a vsypte propláchnuté špenátové listy a nechte spařit. 

3) Passatu ochuťte bazalkou, oreganem, česnekem, pepřem a solí podle chuti.

4) Troubu předehřejte na 220°C a nechte uvnitř rozpálit i plech. 

5) Těsto rozdělte na poloviny a z obou částí na pečícím papíru vytvarujte dlaněmi kulatou placku. 

6) Jednu potřete ochucenou passatou a poklaďte natrhanou mozzarellou, rozdrobenou gorgonzolou a nastrouhaným parmazánem. Po vytažení z trouby poklaďte navrch parmskou šunku a lístky čerstvé bazalky.

7) Na druhou pizzu rovnoměrně rozprostřete směs karamelizované mrkve, cibule a špenátu a navrch rozdrobte gorgonzolu a případně i posypte parmazánem. 

8) Pizzu na papíře přetáhněte na rozpálený plech a pečte přibližně 10 – 12 minut (do zezlátnutí okrajů).

dsc_4180-7990526 dsc_4181-3557377 dsc_4187-9305988 dsc_4192-4063013 dsc_4191-7451556 dsc_4200-9200336 dsc_4201-1525210 dsc_4203-2870187 dsc_4213-6738783

Nesuďte mě, je pondělí (a já vstávala v 5 – bleh)… Takže přivřete oko, hmmm?! A já mezitím ekologicky zlikviduju zbytky O:-)!

Mějte se krásně,

vaše