Čokoládový dort

tak tu tak sedím a melu z posledního. Po dnešku je mi jasné, že budu matka totálně na prd (a ne, nelekejte se ani nejásejte, není to aktuální problém). Dnešní den byl demonstrativním příkladem toho, že ohlídat jinou živou bytost vyžaduje kvality, které mi chybí. Totiž rychlost a postřeh. Ale abych nezačínala klasicky odprostřed… 

To bylo tak. Že jsme si domů nasadili kukačku v šedém pruhovaném kožíšku a s nejroztomilejším kukučem pod sluncem, jsem vám říkala. Tedy pro nás to byla láska na první pohled a na celý život, ale naše neméně milovaná veteránka Pilina to vidí jinak. Sue jí vytáčí (dalo by se to říct daleko DALEKO peprněji). Sue na ní číhá za každým rohem, skáče na ní, čuchá k ní ve spánku a chce se pořád kamarádit. Je to prostě vopruzka. Je všude a je jí plno. No a Pilina se rozhodla, že se nebude mstít jí, ale nám. Logicky. Což samozřejmě zase špatně neseme my (jo, jsme totální cíťové). I začali jsme googlit a hledat všemožné rady. Kolegyně mi vypůjčila tunu chytrých knih, takže teď vím o kočkách a jejich trápení s námi lidmi podstatně víc než o lidech samotných. 

A tak jsme se dopídili k jedné věci (nebylo to tak těžký, psali o tom všude). Sue totiž dospěla a Pilinu nejen neskutečně štve, ale navíc jí smrdí. Rozumějte smrdí v hormonálním slova smyslu Prostě je to vopruzka a hormonální smraďoch. Řešení bylo tedy najednou jasné! Ze Sue bude eunuška (Ehm, existuje ženský rod od eunucha? Eunuška? Paní Eunuchová? Já vám nevím…). A taky musíme vydrhnout byt do základu, abychom se zbavili toho puchu. (Já říkám, zapálit a jít, ale mému muži se to řešení nelíbí… Divné.) 

Každopádně dnes nastal den D. Ráno už se Sue nesla v přenosce k panu veterináři. Když jsem si na dnešek brala home office, myslela jsem, že mě čeká snadný úkol. Ba dokonce směšně snadný. Protože, když jsme před 15 lety přinesli po kastraci naši tehdejší kočičku Matyldu (vlastně to byla kočka Matyáš, ale nechtěla jsem vás mást, takže čert vem puntičkářskou přesnost), prospala úplně celý den a pak se pohybovala želví rychlostí pouze pomocí přitahování jednou tlapkou. Tudíž hlídání byl dost easy job. 

Ovšem ne tak se Sue. Ta se nám vrátila vzhůru a čilá. A zmatená. Vlastně dost ožralááááá. Zoufale a mátožně se motala po bytě, než přišla na to, že čím rychleji běží, tím jí to jde rovněji. Jo. Super nápad Sue. Ano, běhá jakž takž rovně. Ale nebrzdí. Už to dnes nabrala do topení (teda souboj kočičí lebka versus topení vydává dost nepříjemnej zvuk, to vám říkám), do skříně, a několikrát do zdi. Pak usnula. Bájo. Že bych tedy konečně mohla naplnit význam slova domácí kancelář a skutečně pracovala? Hurá! 

Sedla jsem si k počítači, otočila se na Sue a zkoprněla. Sue se totiž plnou rychlostí blížila ke mně a mému služebnímu počítači. Svět se zpomalil. Viděla jsem tu neřízenou střelu s nepřítomnýma očima a především její trajektorii křížící se s mým pracovním stolem. Krev mi ztuhla v žilách a já se nedokázala ani pohnout. Vlastně jsem se nestihla ani pořádně nadechnout. Tu Sue v letu ztrunula. USNULA! Ano, usnula. Ztěžka dopadla přední polovinou svého miniaturního tělíčka na mou klávesnici a spala. Náraz, nenáraz. Prostě totální půlnoc. Chápete to? 

No každopádně po tomhle představení jsem měla alespoň hodinu času na práci. Uložila jsem Sue na gauč a s jedním okem na ní jsem klapala do klávesnice. Nevydrželo nám to dlouho. Od té doby Sue už několik hodin urputně trvá na tom, že bude spát ve svém písku. Už tam byla asi 30x a nedá si říct. Zoufale jsem volala mužovi „Ona spí ve svým písku! Nedá si to vymluvit! Vrčí na mě a kousla mě! Já budu hrozná máma, nedokážu ani vysvětlit kočce, že písek není na spaní, buuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! To je hrozný! Buuuuuuuuuuu! A ani nestíhám za ní běhat! Je strašně rychlá!!! Buuuu!“ 

Jo, takže takhle to vím. A ano muž mi vysvětlil, že děti nebudou chodit spát do záchodu a minimálně ze začátku se pohybují rychlostí šneka (tedy stejnou jako já), ale stejně. Ach jo 

Měla jsem v plánu dnes něco upéct. Něco jiného než dort, abych trochu rozbila stávající stereotyp (pardóóóón). Ten plán byl boží. Když už budu doma hlídat spící kočičku, aspoň z toho vznikne něco plodného, že jo? Haha. No nic. Samozřejmě jsem neměla čas ani se pořádně najíst, natož abych pekla… Fakt dokážu být extrémně bláhová. Život mě prostě ještě nic nenaučil. Takže tu mám zase dort. Ale na druhou stranu je čokoládový a to by mi u vás mohlo zaručit určitou imunitu, ne? Je v něm spooooousta čokolády. Hmmm? Že vám vlastně vůbec nevadí, že je to zase dort? 

25c4258cokol25c325a1dov25c325bd2bdort-5453467

Čokoládový dort 

Ingredience: 

4 vejce 

200-225 g krupicového cukru (1 hrnek) 

185 g změklého másla (3/4 velké kostky) 

150 g hladké mouky (1 a 1/2 hrnku) 

110 g polohrubé mouky (1 hrnek) 

85 g kakaa (3/4 hrnku) 

1 sáček prášku do pečiva 

1 sáček jedlé sody 

1 velká špetka soli 

1 hrnek podmáslí 

125 ml kávy (1/2 hrnku) 

Krém z hořké čokolády: 

250 g másla (1 velká kostka, o pokojové teplotě) 

250 g mascarpone (1 vanička, o pokojové teplotě) 

60 g moučkového cukru (1/2 hrnku) 

135 g rozpuštěné hořké čokolády (tentokrát jsem použila vysokoprocentní Lindt)

Krém z bílé čokolády: 

100 g másla 

100 g mascarpone 

65 g bílé čokolády (použila jsem pecičky Callebaut) 

Na dokončení: 

kávový rum (já měla Božkov Speciál) nebo likér Kahlúa 

holandské kakao 

hořká čokoláda na ozdobu 

Postup: 

1) Máslo a mascarpone na krém a máslo na korpus vyndejte z ledničky předem. Doporučuji ráno, pokud se chystáte péct odpoledne, nebo večer, pokud plánujete pečení na ráno. 

2) Nejdříve připravte korpus. Uvařte hrnek silné kávy a nechte ji vychladnout. Troubu vyhřejte na 180°C. Rozevírací dortovou formu o průměru 26 cm vyložte papírem na pečení. Vyložte dno i boky formy – boky vymažte trochou másla a kolem dokola přilepte pruh papíru a lehce přitlačte. 

3) Vejce vyšlehejte s cukrem do nadýchané pěny. Poté zašlehejte změklé máslo. Oba druhy mouky, kakao, prášek do pečiva, sodu a sůl přesejte přes jemné sítko. Moučnou směs, podmáslí a kávu přidávejte po částech do vaječné pěny a zašlehávejte na malé otáčky. Těsto nalijte do připravené formy a dejte péct. Pečte 20 minut odkryté a 20 minut zakryté alobalem nebo archem pečícího papíru. Propečení zkontrolujte zapíchnutím špejle do středu korpusu. Pokud jí vytáhnete suchou, je hotovo. Korpus nechte vychladnout ve formě. 

4) Na krém z hořké čokolády nejdříve rozpusťte hořkou čokoládu (nad vodní parou) a nechte zchladnout (ne opět ztuhnout!). Vyšlehejte mascarpone s máslem a poté vmíchejte moučkový cukr. Nakonec vešlehejte zchladlou rozpuštěnou čokoládu. Výsledný krém by měl být nadýchaný a hladký. 

5) Krém z bílé čokolády připravte stejně jako ten z hořké. Jedinou odlišností je nepřítomnost moučkového cukru, protože bílá čokoláda je velmi sladká sama o sobě a výsledný krém bude díky tomu sladký akorát. 

6) Pokud je to potřeba, korpus nejdříve zakrojte do roviny a poté ho dvakrát vodorovně prokrojte. Spodní část korpusu pokapejte kávovým rumem a potřete čtvrtinou tmavého krému, přiklopte dalším dílem těsta. Ten také pokropte rumem a potřete bílým krémem (trošičku si nechte na ozdobu). Nakonec přiklopte posledním dílem korpusu a celý dort potřete polovinou (původního množství) tmavého krému a lehce uhlaďte (můžete i perfektně zarovnat, ale já mám ráda „neupravený“ vzhled). Vytvořte „mramorovaný“ efekt pomocí zbylého světlého krému. Sem tam udělejte flíček bílým krémem a poté ho rozetřete stěrkou do ztracena. Zbylým tmavým krémem naplňte cukrářský sáček se zdobící špičkou s hustými krátkými zoubky. Dort po obvodu ozdobte špičkami krému různé velikosti. Špičky poprašte lehce kakaem. Použijte k tomu jemné sítko. 

7) Dejte dort alespoň na hodinu vychladit do lednice. Poté ozdobte hoblinami čokolády (já používám na strouhání hoblin škrabku na brambory). 

dsc_0144-6627700 dsc_0160-4528824 dsc_0185-9424724 dsc_0151-8226990 dsc_0184-2-1254286

 

vaše velmi špatná kočičí chůva