Galetka s pudinkem a karamelizovanými švestkami

Musím přiznat, že jsem strašně dlouho váhala, zda sem tenhle recept vůbec přidat. Je to totiž úplně typický zástupce skupiny receptů „co dům dal“. Není na něm nic moc výjimečného. Snad jen to, jak strašně je dobrý, protože jsem ho vytvořila ve chvíli nejvyššího zoufalství, když mě honila mlsná velikosti šavlozubého tygra :-). A možná taky to, jak výjimečně odfláknuté jsou fotky, ale to snad všichni s přivřeným okem (nebo raději oběma) ve zdraví ustojíme.

A nebojte, přestože se mi kamarádi často smějí, že bych měla spíš založit podkategorii receptů „co náš dům dal, váš nikdy nedá“, tentokrát tam žádné speciální či podivné suroviny vážně nejsou. Přísahám. Žádná růžová voda, šafrán, černý sezam nebo něco podobného. Jen staré dobré máslo, mouka a smetana. Exotiku a úlety si nechám zase na jindy. Neříkám, chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že to zase nějak „okořením“. Pak ale vyhrála chuť na klasické chutě… 

Na voňavé máslové těsto se zlatavou kůrčičkou, které se na jazyku doslova rozplyne. Na neskutečně jemný a krémový domácí pudink ze smetany, žloutků, škrobu a vanilky. Na šťavnaté švestky ze stromu, co nám roste pod okny chalupy (ty jsem tedy musela nejdřív lehce zkaramelizovat, poněvadž byly tak neskutečně kyselé, že jsem je ani já, proslulý milovník všeho nezralého, nebyla schopna pozřít). A na křupavé ořechy, které vyváží hedvábnou texturu pudinku a dotáhnou koláč k dokonalosti. 

Přesně tenhle nápad se mi začal rodit v hlavě, když jsem v zápalu pátrání „po něčem dobrém“ (no jo, přiznávám, slídila jsem po čokoládě) nahlédla do lednice a našla tam máslo, smetanu, vejce a mističku oněch nejkyselejších švestek na světě. Jakmile můj ďábelský galetkový plán získal pevné obrysy, byla jsem ztracená