Tvarohová štóla s mandlovou nádivkou a brusinkovým pyré

Je zkrátka pravda pravdoucí, že ty nejlepší věci občas vznikají úplnou náhodou. Nebýt jedné takové šťastně nešťastné nehody, tahle štóla by vůbec nebyla tak úžasná. Nebo možná byla, ale já si zkrátka myslím, že zasáhla nějaká vyšší síla :-). Původně totiž měla být maková…

Jenže osud tomu chtěl, že jsem uvařila makovou nádivku, ochutnala a… FUUUUJ! Nic tak odporně odporného (ano, až tak moc) jsem nikdy nejedla. Už se vám někdy zkazil mletý mák? Mně do neděle ne Ale všechno je jednou poprvé, že? Vždycky ho koupím a hned použiju nebo si ho v ideálním případě sama namelu. Ale tohle? Já ani nedovedu popsat, jak moc to bylo hnusné. Kyselé a hořké zároveň, s divným „ocasem“. Zkrátka všechno špatně. A jak doplnil muž, příliš vábně to nevonělo. A já, majíc rýmu, jsem to ochutnala! Dvakrát! Jako bych tomu napoprvé nemohla uvěřit Paráda. Prskala jsem asi hodinu a zhruba milionkrát jsem si vymyla pusu a vyčistila zuby, než jsem se té příšerné pachuti zbavila. 

Ale tvarohové těsto (moje nejoblíbenější podle Apetitu) už bylo připravené a toho bohdá nebude, abych vzdala pečení v polovině. Nahlédla jsem do spíže a lednice a najednou mě to napadlo. Mandle! A brusinky! To bude přesně to pravé! A opravdu. Už ta vůně při pečení byla dokonalá. Neustále jsem napjatě chodila nahlížet do trouby, zda se tam neděje nějaká „nekalost“. Ale štóla jenom krásně rostla a zlátla… Zkrátka radost pohledět